Na klikatící se silnici k vrcholu sopky Halaekala nás míjely protijedoucí skupinky podivných cyklistů, oblečených do stejných kombinéz a přileb, jedoucích na obstarožních kolech.
Jak jsme zjistili později, několik společností si tady totiž mastí kapsu tím, že nabízí turistům „jedinečnou“ atrakci - romantické sjetí celé silnice na kole při východu slunce. Je to ale spíš jedinečná lekce v brzdění, a také v tom, jak si z tropické Havaje odvést lehké omrzliny... Hromadně vás vyvezou nahoru do 3.055 m, posadí na kola a pak dole na úpatí sopky (prakticky u moře) zase posbírají. A za celou tuhle akci inkasují 100-120 dolarů za osobu.
Když jsme dorazili na nejvyšší bod kráteru s příznačným domorodým názvem Dům slunce, teplota zůstala stát na nule a dál už naštěstí neklesala. Slunce rozrazilo všudy přítomné mraky a před námi se vynořila obrovská měsíční krajina, nádherně hrající všemi možnými barvami.
Kráter o obvodu 34 km představuje podivu-hodný svět, zcela odlišný od subtropického pásma, které se nachází hluboko pod ním. Z větší části skutečně připomíná měsíční krajinu, ale v místech s dostatečnou vláhou roste překvapivě rozmanitá vegetace, včetně několika vzácných druhů rostlin. Nejznámější je nápadná stříbřitá rostlina s dlouhými špičatými listy, tvořící prakticky kouli. Po dokončení růstu - což prý může trvat i více než 20 let - z ní vyraší dlouhý květ, který dal rostlině název - silversword (stříbrný meč). Je to jedna z nejvzácnějších rostlin na světě. Spatřit ji můžete pouze zde a na sousedním ostrově Big Island.
Haleakala je vyhlášená svými pěšími túrami o různé délce a náročnosti. Podle své zdatnosti si můžete si vybrat i několikadenní pochod touto jedinečnou, nekonečně liduprázdnou krajinou. Ani my jsme neodolali a na trek se vydali. Musím říct, že turistický průvodce opět nelhal! Kráter je opravdu neskutečně působivý. Lávovými poli a různobarevnými krátery se proháněly bílé mraky a co víc - panovalo zde absolutní ticho! Bylo to opravdu neobvyklé. Jak řekl známý americký horole-zec a dobrodruh Rick Ridgeway: „Naprosté ticho jsem zažil jen na dvou místech na zemi: v Antarktidě a v kráteru Haleakala!“
Cesta měsíční krajinou ubíhala a ubíhala, a František, který byl jejím focením zcela zahlcen, chtěl jít dál a dál. Najednou se probral a zděsil se, jak už jsme daleko. Jakmile zjistil, že nám dochází voda, odpískal čelem vzad a my se vydali na zpáteční cestu. Filípek už byl hodně uťapkaný, takže zbytek pochodu strávil tátovi na zádech. Bylo štěstí, že jsme se, vlastně náhodně, vydali na vrchol už před svítáním. Když jsme se odpoledne vraceli, celý sopečný masiv zahalovala oblaka bílé mlhy a nebylo na krok vidět.
Za necelé dvě hodiny už jsme se cachtali a hřáli v teploučkém moři. Další den jsme se rozhodli zajet na východ ostrova do, opět průvodcem vyhlášeného, prastarého havajského výletního městečka s pro nás zajímavým názvem - Hana.
Silnice, zvaná Hana Highway, vede kolem návětrné strany ostrova. Kopíruje pobřeží, kde útesy, střídající se s údolími se spoustou vodopádů, vytvořily jednu z nejklikatějších cest světa. Musíte zdolat 617 ostrých zatáček a 51 úzkých, dávno postavených mostů v bujné tropické vegetaci, než se dostanete do Hany. Tady zjistíte, že jste skutečně v srdci staré Havaje, kromě pár hotýlků a malého ostrovního letiště tu není prakticky nic. U východní části ostrova se nedoporučuje koupat z důvodu častého výskytu žraloků a nebezpečných mořských proudů. A pokud si myslíte, že se ochladíte pod tropickým vodopádem, ani to se příliš nedoporučuje. V této oblasti se ve sladké vodě vyskytují bakterie infekční leptospirózi, nemoci přenosné ze zvířat na člověka. A protože ostrov není průjezdný kolem dokola, čeká vás zase stejná cesta serpentinami i zpátky. Jednu výhodu tenhle výlet měl. Ten den jsme ušetřili za večeři…
Pro příští tři dny jsme měli zajištěnou rezervaci v kempu na druhé straně ostrova. Jednoduchý kemp se nacházel poblíž Lahainy, kouzelného velrybářského městečka. Lahaina je historickým a dnes i turistickým centrem jihozápadní části ostrova Mau‘i. Hlavní pobřežní ulici lemují staré dřevěné domy, jak vystřižené ze starého filmu. Klasické kýčové obchůdky se suvenýry se tu střídají s klimatizovanými klenotnictvími světo-známých značek, levná rychlá občerstvení s luxusními restauracemi - každému dle jeho gusta. A pak mezi tím něco, co nás velmi příjemně překvapilo - nepřeberné množství galerií s obrazy, fotografiemi, sochami a plastikami výtvarníků z celého světa. Všechny volně (a bezplatně) přístupné přímo z ulice, nevíte, kam se podívat dřív. A zase se ukázalo, jak je svět malý. V jedné z galerií jsme objevili velkou malbu pražského Karlova mostu v pozadí se siluetou Hradčan. Majitel galerie okamžitě zaregistroval náš zájem a začal nám nadšeně, zřejmě v domnění, že obraz chceme koupit, líčit, že je to historický Karlův most z Prahy, přímo ze srdce Evropy. Když se dozvěděl, že to víme, protože žijeme pár kilometrů od Prahy, trochu zklamaně nám na řekl jméno autora. Byl jím rodák z Ukrajiny, dlouhá léta žijící právě v Praze. Ostatně ruská jména se pod vystavenými díly objevovala poměrně často.
Tato část ostrova skutečně potvrdila, že Mau‘i je druhým nejnavštěvovanějším ostrovem hned po ostrově O‘ahu. V blízkosti Lahainy se nachází písečné pláže s dobrým přístupem do moře, a z tohoto důvodu i množství luxusních hotelových komplexů. V našem průvodci doporučovali neopomenout navštívit Fleming Beach Park, který byl jakousi asociací vyhlášen nejlepší americkou pláží roku. Pláž to byla opravdu výborná, jako stvořená pro děti. Filípek byl nadšený. Vydržel v moři celé odpoledne až do západu slunce. Několik desítek metrů od břehu dosahovala voda jen po kolena, ale i přes to sem chodily poměrně velké vlny. Vždycky čekal na nějakou pěkně velkou a pak před ní nadšeně utíkal a křičel: „Koukej, zase mě to spláchlo!!!“